Pohled Declana

„Mami,“ řekl jsem s úsměvem, a věděl jsem, že když to vyslovím, zním jako venkovský kluk. Zároveň jsem přes pouto druhů ucítil touhu, která z mé družky vyzařovala, a pak rychle zmizela. Později si z ní kvůli tomu udělám legraci.

Pak se Carmen podívala na Valentinu: „Mija, trápí mě, co jsi řekla cestou sem. Řekni mi, co se ti tehdy před těmi lety doopravdy stalo.“

„My bychom to také