Calebův pohled

„Synu, jsi připravený?“ zaslechl jsem, jak na mě volá táta.

„Jo. Jen se snažím srovnat si kravatu.“

Táta se zasmál: „Nikdy sis neuměl pořádně uvázat kravatu. Chceš pomoct?“

„Prosím,“ řekl jsem ostýchavě.

Táta se ušklíbl: „Dnešek je velký večer. Ale zítřek pro tebe bude ještě větší.“

„Já vím. Ani za milion let by mě nenapadlo, že se to stane,“ odpověděl jsem. „Byl jsi nervózní, když