„Tuhle.“ Ronan přesně věděl, o co se Marcella pokouší. V očích se mu mihl záblesk vřelosti, když pro ni vybral rtěnku. Marcella se pro ni natáhla, ale Ronan se naklonil, aby ji nanesl sám.

V Marcellině výrazu se objevil nádech překvapení. Poprvé se na něj podívala zblízka. Pro ni byl Ronan víc než pohledný – byl ztělesněním nedosažitelné ušlechtilosti.

A přesto se v tuto chvíli zdál jiný, intenziv