POV: VIKTOR

„Nebo co?“

Její slova zůstala viset v těžkém, elektrizujícím vzduchu mé ložnice. Ta naprostá drzost její výzvy mě překvapila, ale nenechal jsem na své tváři cuknout jediný sval, abych to dal najevo. Právě teď se krocení mých prvotních instinktů ukazovalo jako nadlidský úkol. Byla pode mnou přišpendlená k matraci, naprosto vydaná na milost, a přesto z ní nevyzařovala ani špetka strachu.