POHLED KAELENA

„Kaelene! Počkej! Sakra, Kaelene, zpomal!“

Nezastavil jsem se. Ani jsem nezpomalil. Čelist jsem měl tak zaťatou, až jsem si myslel, že mi zuby pod tím tlakem popraskají. Potřeboval jsem se dostat do své pracovny. Potřeboval jsem zavřít dveře a najít způsob, jak zabránit té rudé mlze, aby mi zastřela zrak.

Na zlomek vteřiny jsem zavřel oči a ten obraz toho, co jsem se právě dozvěděl