POHLED: Aeliana

I teď, dva dny po tom masakru, stále cítím na kůži stín Viktorova pohledu. Je to vytrvalý, otravný hlad, který se usadil přímo v jamce mého žaludku a hlodá v mém nitru jako vyhladovělý vlk. Snažím se si namluvit, že je to jen adrenalin z útoku nebo čirý šok z jeho přítomnosti, ale lhala bych si. Když se na mě podívá těma svýma onyxovýma očima, vidím v nich odraz své vlastní pokřive