AELIANA

Šli jsme už nějakou dobu a s každým krokem ten zlověstný pocit jen sílil. Divočina se blížila a z té temnoty, kterou jsem z ní cítila, se mi dělalo nevolno.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Voktor.

„Je tu temnota, Voku… Hodně temnoty…“

Neměli jsme sem chodit, ne sami… Něco tu bylo v nekalého v plánu a nebylo to nic dobrého.

„To cítím taky. Je to magie?“

„Magie, která se už hluboko do Divočiny vži