Evelina

Zatajil se mi dech, když Alaric rty sjížděl po citlivé linii mého krku a jeho strniště mi dráždilo kůži slastným, až trýznivým třením. V kanceláři bylo ticho, hluk velkoměsta hluboko pod námi utichl, ale vzduch mezi námi byl tak hustý, že se dal krájet.

„Pane Sterlingu, stále jsme ve vaší kanceláři,“ podařilo se mi zašeptat, i když ten protest zněl slabě i mým vlastním uším. Srdce mi zběsi