Alaric

„Vypadáš trochu napjatě, Ricu.“

Gid ani nečekal na pozvání. S ušklíbnutím, které naznačovalo, že přesně ví, proč je vzduch v mé kanceláři tak hustý, že by se dal krájet, se svalil do koženého křesla naproti mému stolu. Střelil jsem po něm pohledem, který by slabšího muže srazil na kolena, ale Gid byl vůči mým náladám imunní. Viděl mě v mých nejlepších i absolutně nejhorších chvílích a právě