Evelina

Sjeli jsme soukromým výtahem dolů do garáží. Na jeho vyhrazeném místě čekalo nablýskané černé auto.

„Dneska žádný Silas?“ zeptala jsem se, když mi otevřel dveře spolujezdce.

S vycvičenou grácií vklouzl na sedadlo řidiče. „Dneska ne. Napadlo mě, že nás odvezu sám. Jedeme na snídani.“

„Kam?“ usadila jsem se do sedadla z jemné kůže a snažila se nemyslet na to, jak se mi měkká látka šatů mírně