Evelina

V Alaricových očích bleskl hlad, ze kterého mi po zádech přeběhl mráz. Bez námahy mě zvedl a odnesl do ložnice v zadní části letadla.

Dveře za námi cvakly a uzavřely nás ve světě, který stvořil on. Posadil mě na kraj postele a postavil se přede mě jako král obhlížející své panství.

„Na kolena.“ Jeho hlas byl drsný, rozkazovačný.

Zaváhala jsem, v žaludku se mi mísila nervozita s očekáváním.