Evelina

Zakousla jsem se a dokonale zastřené vejce se mi rozplynulo v ústech. Navzdory nervozitě jsem musela uznat, že jídlo bylo neuvěřitelné.

Alaricův hlas proťal mé myšlenky. „Chutná ti snídaně?“ V očích mu plálo pobavení, jako by přesně věděl, co se mnou dělá.

„Ano, je to vynikající,“ odpověděla jsem a soustředila se na talíř.

„Dobře. Rád tě pozoruji, když jíš.“ Pomalým douškem upil kávu a nes