Přešel mramorovou podlahu s tou predátorskou grácií, která mi zrychlila tep. Několik lidí se pokusilo upoutat jeho pozornost, ale on kolem nich prošel, jako by byli neviditelní. Soustředil se výhradně na mě a z intenzity jeho pohledu mě mravenčilo na kůži.

„Bavíte se na večírku, slečno Thorneová?“ V jeho hlase byl patrný náznak pobavení, který mi prozradil, že přesně ví, na co jsem myslela.

„Ano,