Hodil sako na barovou stoličku. „Bojíš se, že tu se mnou uvízneš?“ Jeho oči sjely po mém těle, až mě z toho brněla kůže. „Vrtulník se vrátí, kdykoliv si řeknu. Stačí jeden telefonát.“

„A kdy by to tak mělo být?“

„Zítra.“ Pomalými kroky se přiblížil a zahnal mě ke kuchyňskému ostrůvku. „Zůstáváme přes noc.“

„Jen jednu noc?“ Hrana pultu mě tlačila do kříže, jak mě uvěznil v náručí.

V očích mu pobave