Evelina

Jeho ruce byly všude, přejížděly po mém těle, jako by mu patřilo. A kurva, možná i patřilo. Aspoň pro tuhle chvíli.

Odtáhl se, v očích mu plál ten známý hlad. „Postel. Teď.“

Než jsem stihla ze sebe vypravit jediné slovo, Alaric mě zvedl, jako bych nic nevážila. Mé paže se instinktivně ovinuly kolem jeho krku, tváře jsme měli jen pár centimetrů od sebe. Jeho oči se vpíjely do mých a hlad v