Evelina

Hodiny odbily šestou, když jsem dozakládala poslední smlouvu. Tělo mě bolelo na místech, která neměla nic společného s celodenním sezením u stolu. Vzpomínka na to, jak si mě Alaric vzal v autě, mi vehnala červeň do tváří. Potřebovala jsem horkou sprchu a rozhodně jsem musela zkontrolovat škody – zadek mě stále brněl tam, kde mě naplácal.

„Slečno Thorneová.“ Jeho hlas zachrastil v interkomu