Evelina

Wesley si nás všiml a usmál se – byl to ten samý křivý úsměv, který se mu na tváři objevil vždycky, když konečně vyřešil těžký matematický příklad. Propletl se mezi stoly směrem k nám.

„Evelino! Phoebe!“ Rozpřáhl ruce. „Obě vypadáte úžasně!“

Phoebe, která byla ještě před malou chvílí připravená ho slovně rozcupovat, vstala a přijala jeho objetí, jako by byli dávno ztracení příbuzní. „Wesl