Evelina

Od řeky zavanul chladný vánek a já se lehce zachvěla. Alaric si bez váhání sundal sako a přehodil mi ho přes ramena. Látka byla vyhřátá od jeho těla a nesla jeho vůni: drahá kolínská s podtóny něčeho, co bylo jedinečně jeho.

„Díky,“ zamumlala jsem a víc se do něj zachumlala.

„Nemůžu nechat svou přítelkyni umrznout. Uškodilo by to mé pověsti.“

Protočila jsem panenky. „Chraň bůh, aby něco po