Evelina

Tíha Alarikova pohledu působila téměř fyzicky, když mě nepřestával fixovat očima. „Dobře,“ řekl a to jediné slovo v sobě neslo mnohem víc významu, než by mělo.

Oční kontakt jsem přerušila jako první a znovu si srkla whisky, abych skryla svou náhlou nervozitu. Jantarová tekutina mě příjemně pálila v hrdle a hřála mě zevnitř.

„Takže, co teď?“ zeptala jsem se a odložila skleničku na konferenč