Evelina

Odemkla jsem dveře svého bytu tak potichu, jak jen to šlo, protože jsem nechtěla vzbudit matku. V obývacím pokoji byla tma, ale zpod dveří její ložnice pronikalo slabé světlo. Shodila jsem ze sebe podpatky, po špičkách jsem se k nim vydala a naslouchala jakýmkoliv zvukům.

„Mami?“ zavolala jsem tiše a jemně zaklepala.

„Pojď dál, zlatíčko.“

Otevřela jsem dveře a zjistila, že je podepřená na