Evelina

S úmyslnou pomalostí jsem odložila hrnek. „Sprcha by se mi hodila.“

Jeho úsměv byl doslova vlčí. „Dobrá volba.“

Alaric narovnal záda a přetáhl si potem nasáklé tričko přes hlavu. Ten pohyb odhalil jeho vytesané torzo a já se neubránila obdivu k rýsujícím se hrbolkům jeho břišních svalů, každý sval vystupoval v ostrém, dráždivém reliéfu.

„Líbí se ti, co vidíš?“ zeptal se, když mě přistihl,