Evelina

Telefon mi zavibroval příchozí zprávou. Srdce mi reflexivně poskočilo. Alaric? Ale byl to jen Wesley.

Wesley: Ještě jednou díky za večeři. Příště vážně platím já.

Usmála jsem se a odepsala.

Já: Platí. A díky, že máš pochopení pro můj pracovní rozvrh.

Wesley: Od čeho jsou přátelé? Navíc jsem na tom stejně špatně. Můžeme být workoholici společně.

Ta myšlenka byla zvláštně uklidňující. Možná