[Vítejte v Ostrovní hře o přežití.]

[Truhly s pokladem se budou v moři objevovat každý den od 8:00 do 12:00. Hráči mohou pomocí rybářských prutů truhly vytáhnout a získat z nich zásoby.]

[Byli vybráni hráči ve věku od 16 do 55 let. Rodinní příslušníci budou pokud možno seskupeni k sobě.]

[Období začátečnické ochrany trvá tři dny. Pokud ve hře zemřete, zemřete i ve skutečnosti.]

[Hra začíná.]

[Dnešní počasí: oblačno, 16 až 27 °C.] oznámil robotický hlas.

Cora Thorneová se naprosto zmateně rozhlédla. V jednu chvíli oslavovala nový začátek a plánovala večerní grilování, a hned v další stála na opuštěném ostrově.

[Zadejte prosím své uživatelské jméno. Pokud si ho do deseti sekund nezvolíte, bude použito vaše skutečné jméno.]

Před ní se objevila prázdná řádka a odpočet.

[Deset, devět, osm...]

Cora si pomyslela: ‚Co to má k sakru znamenat?‘

[Sedm, šest, pět...]

Cora sotva měla čas přemýšlet. Jako své uživatelské jméno naťukala "C.Thorn".

[Skenování informací o hráči.]

Před Corou náhle vyskočil holografický datový panel.

[Hráč: C.Thorn]

[Pohlaví: Žena]

[Úroveň: 1 (EXP: 0/50)]

[Konstituce: 7 (nadprůměrná, není to zlé)]

[Útok: 5 (docela bída)]

[Obrana: 5 (dost slabá)]

[Inteligence: 9 (super chytrá)]

[Rychlost: 6 (sotva rychlejší než želva)]

[Štěstí: 8 (docela klika)]

[Magické atributy: Magie ledu: 8; Magie světla: 9]

[Všechny základní statistiky mají limit 10, kromě úrovně, která může stoupnout až na 100.]

[Zdraví (HP): 70]

[Mana (MP): 90]

Cora si pomyslela: ‚Informace o hráči? Jsem vážně ve hře? A ta statistika štěstí jako myslí vážně? Vždycky jsem měla hroznou smůlu. Ta jedna výhra v loterii byla naprostá výjimka.‘

Holografická obrazovka se stavem vycházela z hodinek na jejím zápěstí. Kromě panelu statistik tam byly i záložky pro chat, obchodní sekci a seznam přátel. Vpravo dole stálo na displeji: Hráči 100 000 / 100 000. Vypadalo to přesně jako hry, které dřív hrávala.

Chat už teď praskal ve švech.

VelkejTaťka: [Kde to k sakru jsem? Zrovna jsem večeřel.]

Zmije: [Já seděl na záchodě.]

Jitřenka: [Neslyšeli jste ten hlas? Tohle je hra o přežití.]

ZápadSlunce: [Nechci trčet v tomhle zapadákově. Chci domů.]

Skalák: [Taky chci jít domů.]

JižníBřeh: [Vypadá to, že se vrátit nemůžeme.]

VýchodSlunce: [Začátečnická ochrana trvá jen tři dny. Musíme si pospíšit a nasbírat zásoby, jinak budeme brzy mrtví.]

Když Cora viděla, jak zprávy v chatu naskakují, začala i ona pociťovat vnitřní neklid.

[C.Thorn, ve hře byli detekováni tvoji rodiče. Přeješ si je teleportovat do své oblasti?]

Cora si skousla ret a vybrala možnost "Ne."

Cora byla dědičkou bohaté rodiny, kterou v porodnici po narození zaměnili s jiným dítětem.

Rodina Thorneových, ta, která ji adoptovala, byla chudá. Cora s rozmazleným mladším bratrem na krku musela už od útlého věku zastávat veškeré domácí práce. Neustále na ni křičeli, dokonce ji i bili, a její život byl jedna velká mizérie.

Později vyšla pravda najevo a Cora zjistila, že tu výměnu zosnovali sami Thorneovi. Týrali ji ne proto, že by upřednostňovali chlapce, ale proto, že věděli, že není jejich dcera.

Vyměnili ji za Lyru Ashfordovou, jejich skutečnou dceru, aby Lyra mohla vést lepší život.

Cora chtěla zavolat policii, ale Vera Ashfordová, Cořina skutečná matka, se nedokázala vzdát dívky, kterou vychovávala dvacet let.

Po Lyřiných uplakaných prosbách Vera navzdory Cořiným citům Thorneovým odpustila, nechala si Lyru po boku a nakonec k ní měla ještě blíž než k samotné Coře.

Lyra byla dívka, kterou Vera dvacet let vychovávala jako vlastní, dokonalá dáma zběhlá ve všech uměních, zatímco Cora, její skutečná dcera, kterou právě poznala, vyrůstala v malém městečku a dřela na farmě.

Victor Ashford, Cořin skutečný otec, i Vera si bez váhání vybrali Lyru. Lyru zbožňovali a Coru ignorovali a nechali ji, ať se protlouká, jak umí.

Lyra přitom vždycky jen předstírala, jak je čistá a nevinná, ale potají spřádala intriky. Neustále na Coru chystala pasti, a čím častěji se to dělo, tím méně měli Victor a Vera Coru rádi. Pro ně byla Cora jen hrubá a malicherná holka.

Pak Lyra zkusila ten trik znovu a obvinila Coru, že rozbila Veřinu oblíbenou starožitnou vázu v hodnotě milionů. Tentokrát na to byla Cora připravená. Koupila si diktafon a Lyru si nahrála. Když si Lyra šla stěžovat, Cora nahrávku pustila, aby to všichni slyšeli.

Cora doufala, že pravda Victora a Veru změní, ale Lyra začala vzlykat a řekla: "Bála jsem se, protože nejsem vaše skutečná dcera." Victor a Vera zjihli a chtěli celou věc přejít.

Cora byla zklamaná. Zavolala policii.

Victor a Vera zuřili. Mysleli si, že je Cora krutá a že zavolala poldy kvůli takové banalitě jen proto, aby dostala Lyru do vězení.

Cora ve skutečnosti nechtěla Lyru poslat do vězení. Věděla, že pokud Vera nepodá trestní oznámení kvůli váze, Lyra bude naprosto v pořádku. Cora se jen chtěla nadobro odtrhnout od obou rodin a chtěla to udělat před zraky policie.

Kdyby zůstala, netušila, kolik by toho musela ještě snést.

S pomocí policie si Cora oficiálně změnila trvalé bydliště a podepsala papíry k přerušení styků s Victorem a Verou.

Zrovna se to chystala oslavit grilováním, když najednou skončila v podivném herním světě.

Před ní se vznášela systémová zpráva a ptala se, jestli by chtěla rodiče teleportovat k sobě. Cora se ušklíbla. Už ten vztah odstřihla. ‚Ať se o ně postará Lyra, jejich dokonalá dcera,‘ pomyslela si.

Cora nedokázala přestat myslet na svou statistiku štěstí. ‚I někdo tak smolařský jako já dostal 8, takže Lyra, která je rozmazlená až hrůza a všichni ji zbožňují, musí mít čistou desítku,‘ blesklo jí hlavou. Z toho byla vážně otrávená.

[Truhly s pokladem se nyní objevují. Hráči, začněte rybařit.]

Cora byla na okamžik omámená, než se vzpamatovala. Neměla čas na sentiment. Ani nevěděla, kde je.

Ten robotický hlas zněl naprosto vážně. Byli tady, aby přežili, a pokud tady zemře, bude mrtvá doopravdy.

Hlas říkal, že začátečnická ochrana potrvá tři dny. To, co přijde potom, by mohlo být smrtelné. Jediné, co věděla, bylo, že teď hned musí posbírat co nejvíc surovin, než ochrana vyprší.

Cora si zkontrolovala vybavení. Měla jen desetimístný inventář, rybářský prut a ošuntělou doškovou chýši, která by jí v prudké bouři byla k ničemu. Pokud chtěla přežít, musela si postavit pořádný přístřešek.

Cora došla na břeh, nastražila návnadu a nahodila vlasec do moře. Dlouho tiše čekala, až nakonec ucítila trhnutí.

Oči se jí rozzářily. Rychle navíjela. Bylo to těžké, ale protože byla zvyklá dřít na farmě a nabrala silné svaly, vytáhla to snadno.

To, co vytáhla, byla po kolena vysoká dřevěná bedna. Ještě ji neotevřela, jen ji hodila do inventáře, že se na ni podívá později. Teď chtěla vylovit co nejvíc beden.