Cora se vrátila do svého přístřešku v pět hodin. Nebe se už úplně zatmělo.

Pomocí dvou snopů došků, jednoho kusu dřeva a zapalovače rozdělala oheň. Chýši okamžitě zalilo teplé světlo.

Poté strávila deset minut tím, že použila třicet snopů došků a deset kusů dřeva k vylepšení své rozpadající se chatrče na bytelnou. Pořád to byl sice jen doškový přístřešek, ale teď už nehrozilo, že se zřítí.

[Gratulujeme, C.Thorn. Vylepšila jsi svůj přístřešek na úroveň 2 a získala jsi 20 EXP.]

Cora se podívala na materiály potřebné pro další vylepšení.

[Dřevěný přístřešek: Úroveň 3 (ochrání před běžnými monstry). Vylepšení vyžaduje: dřevo ×80, kámen ×30.]

‚Běžnými monstry,‘ pomyslela si. ‚Takže na hráče budou útočit monstra.‘ Už dřív tak nějak tušila, že tenhle svět je nebezpečný, ale to pomyšlení ji i tak znepokojilo.

Žaludek se jí hlasitě ozval. Nutně si potřebovala dát něco k jídlu. Dneska neměla nic jiného než trochu chleba a jablko.

Cora popadla sekeru a rozsekla kokos. Vypila kokosovou vodu, vydlabala dužinu a pak do skořápky udělala nožem dvě malé dírky.

Protáhla dírkami kousek zbylého šlahounu, nalila dovnitř půl láhve vody a zavěsila skořápku nad oheň, přičemž šlahoun posloužil jako držadlo.

Měla v plánu si ohřát sendvič a jablko s chlebem si nechat na snídani.

Oheň ve hře hřál neobyčejně silně a voda se začala vařit téměř okamžitě.

Cora vytáhla sendvič a použila jen půlku balíčku dochucovadla. Neměla moc ráda slané jídlo, takže zbytek si schovala, aby ho později použila jako koření.

Věděla, že bez dostatku soli by se jí po čase zhoršilo zdraví.

Teplý sendvič jí pomohl zklidnit žaludek. Během jídla si udělala inventuru zásob.

Vypadalo to celkem slibně, ale nemohla se zbavit pocitu, že se jí tenčí zásoby jídla a vody.

Vzpomněla si, že je stále v období začátečnické ochrany. Až skončí, shánění surovin bude mnohem těžší.

To znamenalo, že musí zítra pokračovat ve sběru. Když sendvič dojedla, začala se nudit. Únava z celého dne a tiché okolí způsobily, že rychle usnula.

Cora se probudila v 7:30 ráno. Vypláchla si ústa vodou z lahve a snědla kousek chleba, což jí tak akorát zahnalo hlad.

Zkontrolovala si počasí.

[Dnešní počasí: Slunečno, 19 °C až 30 °C.]

Truhly s pokladem se ještě neobjevily a Cora začala přemýšlet, jak se daří ostatním přeživším v její zóně.

Otevřela chat a uviděla, že v záložce regionu je 999+ nepřečtených zpráv, všechny ze včerejšího večera.

ŽeleznáVůle: [Kolik truhel jste vylovili? Já dostal jen dvě.]

Méďa: [Nápodobně. Jen dvě. A jediný, co jsem dostal, byl plast a dřevo. Umírám hlady a žízní. Nemůže se někdo podělit o trochu jídla nebo vody? Prosím.]

JarníDeštík: [To samý u mě.]

LetícíPták: [U mě taky.]

ÚspěšnejJá: [Našel jsem jen kousek chleba a láhev vody. To k přežití nestačí.]

DlouháCesta: [Upřímně, už jen to, že máš vůbec nějaké jídlo, je docela klika.]

KrálFelix: [Cože? Vy jste toho dostali tak málo? Já dostal pět balíčků MRE, deset lahví vody a deset jablek. To by mi mělo vydržet na dva dny.]

Cora byla překvapená. ‚Ten chlap má neskutečný štěstí,‘ pomyslela si. ‚Ale je vážně tak chytrý dávat všem vědět, že má tolik jídla?‘

Nebylo divu, že chat okamžitě explodoval, jakmile všichni uviděli zprávu od KráleFelixe.

LetícíPták: [Sakra, ty máš ale kliku.]

Méďa: [Hej, KráliFelixi, mohl bys mi postrádat nějaký to jídlo? Já nedostal vůbec nic. Prosím, já tu chcípám hlady.]

DlouháCesta: [Já mám u sebe svoje rodiče. Oběma je přes padesát. Můžeš nám vypomoct? Určitě ti to splatíme, jakmile seženeme nějaké jídlo.]

KrálFelix už pak neodpověděl. Pravděpodobně si uvědomil, že říct všem o svých zásobách nebyl zrovna nejlepší nápad.

Méďa: [@KrálFelix, no tak. Řekni něco. Nemůžeš nás tu nechat umřít.]

DlouháCesta: [Jo. S tvým štěstím určitě zítra najdeš další. Poděl se o trochu. Ublížit ti to nemůže.]

HezkáTvářka: [Všichni jsme z Aethelgardu. Měli bychom si pomáhat, když jde do tuhého.]

MlhaváHladina: [Jak o tohle vůbec můžete žádat? Proč by se měl dělit o to, na čem sám pracoval?]

PrázdnejTalíř: [Přesně. Jestli chcete přežít, sežeňte si jídlo sami. Přestaňte se spoléhat na ostatní. Tohle je hra o přežití. Přežijí jen ti nejsilnější.]

KrálFelix: [Jasně, mám štěstí, ale nebudu si hrát na světce. Pokud něco chcete, vyměňte to se mnou. Nic není zadar.]

Méďa: [Lidi, to vám na vašich krajanech vůbec nezáleží?]

PokrevníPouto: [Teď jde o přežití, ne o nějakou solidaritu. Kdybys měl jídlo, rozdal bys ho? Nečekej od ostatních to, co bys sám neudělal.]

Když tihle vyžírkové viděli, jak je čím dál víc lidí kritizuje, rychle zmlkli.

Cora s KrálemFelixem a ostatními souhlasila. Byla ochotná měnit suroviny, ale pokud někdo čekal něco zadarmo, měl smůlu. ‚Proč by měl někdo rozdávat něco, na čem tak tvrdě dřel? Co si o sobě vůbec myslí?‘

*****

Přesně v osm hodin už Cora seděla na břehu. Nahodila háček do moře a čekala na další várku zásob.

Dneska vytáhla čtyři dřevěné bedny. Uvnitř našla kamenný krumpáč, 5 kusů čištěného železa, 5 kusů plastu, 5 kusů skla a 3 láhve vody, 600 gramů chleba a dvě šunkové klobásy.

[Kamenný krumpáč: Útok: 10; Výdrž: 100; Lze použít k těžbě kamene.]

Cora cítila menší zklamání. Získala ještě méně jídla než včera, takže s ním bude muset šetřit. Přesto jí nový nástroj trochu zvedl náladu.

Rozebrala dřevěné bedny a posbírala 24 kusů dřeva.

V tuto chvíli obsahoval Cořin inventář: větruodolný zapalovač, nůž, kamennou sekeru s výdrží 85, kamenný krumpáč, 8 kusů čištěného železa, 86 kusů dřeva, 4 snopy došků, 10 kusů plastu...

5 kusů skla, 4 láhve vody, 800 gramů chleba, 1 jablko, 1 sendvič, 8 kokosů a 2 šunkové klobásy.

Zpátky v přístřešku snědla Cora trochu chleba a otevřela si kokos. Nic dalšího už nejedla. Ještě štěstí, že neměla nijak velký apetit.

Všechno, co na dnešek nepotřebovala, nechala uvnitř přístřešku, vzala si jen kamennou sekeru, kamenný krumpáč, láhev vody a šunkovou klobásu, pro případ, že by dostala hlad později.

Dnes se Cora vydala do lesa znovu, ale místo včerejší lokace si vybrala oblast hned vedle místa, kde nechala svou rybářskou vrš, aby se tam později nemusela trmácet zpátky.