„Dobře, do pátého patra si už vážně netroufáme. Dávej na sebe pozor, Coro, ale plně ti důvěřuji. Jsi nesmírně schopná!“ usmála se Becca, když se s Corou loučila.

Cora se neubránila smíchu: „Není to tak, že bychom se už nikdy neviděly. Každopádně byste se tu měly zotavit, než vyrazíte. Kdo ví, co se děje venku? Může tam číhat nebezpečí.“

„Cora má pravdu. Jistota je jistota,“ vložila se do toho Aria