Pod nimi se rozprostíralo sytě modré moře, zatímco nahoře se klenula zářivě modrá obloha posetá nadýchanými bílými mraky.

Cora a Marcella ležely roztažené na Cirrusově hřbetě a hltaly ten dechberoucí výhled.

Občas se je pokusilo napadnout hejno zmatených ptáků, ale Cora se neobtěžovala tím, že by je Cirrus musel odhánět. Místo toho se o ně postarala sama.

Koneckonců, lepší něco než nic.

„Měla bych