„Pusť mě, Cypriane.“ Vycením na něj zuby a dám mu tak najevo svůj kypící hněv nad jeho chováním.

„Omlouvám se, Seryno. Nezlob se na mě,“ prosí a zavírá oči únavou, zatímco si opírá hlavu o mé rameno a odpočívá.

„Neschvaluji to, co děláš, nemůžeš takhle dál žít.“

„Já vím. Já vím, odpusť mi. Připadá mi, že je to jediný způsob, jak se zbavit svého utrpení. Kéž by existovala jiná cesta.“ Šeptaná slova