„Luno Seryno.“ Slabý, jemný hlas mě tiše volá a vytrhává mě z neklidného spánku. Okamžitě se probouzím pod vlivem toho konejšivého ženského hlasu.

Se zmateným zamračením se rozhlížím kolem sebe. Nejsem na stejném místě v chladném rohu stanu, kde jsem včera v noci s pláčem usnula. Místo toho ležím na péřové matraci, hřejivě zachumlaná pod sametovou přikrývkou a kožešinovou dekou. Jak jsem se sem do