Oči mého druha nespouštěly pohled z mé tváře, s obdivem vnímal každé mé slovo a měl mírně pootevřená ústa, což mi prozrazovalo, jak moc je do toho zabraný. „Ochutnej. Chci vědět, co si o tom myslíš.“

Podíval se zpět na svůj talíř a rozhodl se začít rybím dušeným. Napjatě jsem čekala, když odtrhl kousek chleba, namočil ho do voňavé omáčky a vložil si ho do úst. Srdce mi divoce bušilo obavami z jeho