„Rogane! To lechtá,“ slabě se uculím, cuknu sebou a odkláním se od jeho pošťuchujících úst, jen abych byla jeho širokými dlaněmi přitažena k jeho statné, potetované hrudi. Jeho nos mi něžně naráží do týla, špičáky mi hravě okusují a sají kůži.

Můj samec nepřestává, bez ohledu na to, kolikrát ho poprosím, abychom toho nechali, už jen pro to, že stojíme u sporáku. Není to zrovna bezpečné místo na hr