„Ach, Seryno,“ říká Caelia, v očích sklíčenost z mé úzkosti, kterou jí tak otevřeně dávám najevo.

„Ne, zasloužím si to. Tohle je odplata Měsíce za to, co jsem ti provedla.“ Měsíc mě odsoudil za ty samé zvěsti, které jsem se ani neobtěžovala vyvrátit a které zničily Caelii – a teď přišly zničit mě.

„Věz, že on má polovinu tvé duše. Vím, co je to za smutek, prožívala jsem ho několik let a nepřála by