„Na jak dlouho?“

„Jen na dva dny.“

Bez váhání stroze přikývne na znamení, že mou žádost přijímá. „Pokud si to přeješ, předpokládám, že ti bratr může zařídit odlet.“

Zamračím se nad jeho slovy, zaplaví mě náhlý, nepříjemný pocit. „Rogane, já tě zvu taky. Musíš jet se mnou.“ Uhne pohledem před mýma tázavýma očima, slabě mě odtlačí ze svého klína a nechá mě posadit se na pohovku vedle něj.

„Není nutn