Položím prázdný pohár na podlahu a otočím k němu svůj dychtivý, toužebný pohled; je tu zeď, kterou mezi námi postavil. Zeď, kterou dokážu snadno přelézt, kromě případů, kdy jde o milování, a ta tam teď kvůli mému oblečení zůstává. Doplazím se k jeho teplu a ostýchavě položím hlavu na jeho hruď, přičemž se připravuji na bolest, která mě za pár vteřin spoutá. Při mém pohybu ztuhne, ale neodstrčí mě;