„Kde jsi, drahá? Prosím. Aspoň jedno slovo, prosím.“ Něžné konečky prstů mého muže, které mě přejíždějí po lícní kosti, a jeho zoufalý, prosebný hlas, který mě volá s tou nevýslovnou bolestí, mě přimějí prudce otevřít oči a mé tělo se vymrští vpřed v touze zachytit ho, než odejde. Získat aspoň trochu jeho tepla, než mou bytost znovu obklopí neroztavitelný led. Natahuji ruku ve snaze chytit ho za p