„Ne,“ odpoví a zavrtí hlavou, zatímco mě jemně odtlačuje dál. Žár v jeho očích pohasíná, nahrazen jeho obvyklým chladným, bezescitným já, a já to vím. To, co se podle mě mělo jistě stát, se nestane. Zklamání, vztek a zoufalství mě uvězňují v mlžné komnatě, ze které v tuto chvíli nedokážu uniknout.

„Řekla jsem, svleč si to!“ zaječím, kypíc frustrací. Drápy se mi prodlužují, jak se mu zarývám do ko