„Víš, co mi to připomnělo?“ zeptám se, když mě pustí a prohlíží mou ránu, aby zjistil, zda se už úplně zahojila, nebo zda ji potřebuje ještě víc olízat.

„Co?“

„Na to, jak jsem tě poprvé potkala v zahradách pevnosti, když mi bylo pět. Stejným způsobem jsi mi tehdy ošetřil ránu.“ Usmívám se při vzpomínce na ty hřejivé okamžiky, kterých si nesmírně vážím.

„Ach ano, pamatuji si, jaký jsi byla drobeče