O několik minut později uslyšela odemykání dveří. Vstoupil Kael. Na rukou a na jedné straně obličeje měl krev. Maren se postavila.

„Můžeš se vrátit k baru,“ řekl jí.

„Potřebuješ to pomoct očistit?“ zeptala se Maren a ukázala na krev na jeho pěstech a obličeji.

„Ty se mi nabízíš, zlato?“ zeptal se.

„Pokud potřebuješ pomoct, tak ano,“ odpověděla.

Kael přešel ke dveřím a otevřel je. Ze skříňky vytáhl lékárničku a pak vešel do koupelny. Maren ho následovala. Položil lékárničku na umyvadlo a posadil se na zavřenou záchodovou mísu.

„Ručníky jsou pod umyvadlem,“ vysvětlil.

Maren vzala ručník a namočila ho. Poté, co mu otřela krev, nanesla na řezné rány dezinfekci. Očistila mu krev i z obličeje.

Když byla hotová, uvědomila si, že stojí mezi jeho nohama. A znovu uviděla bouli v jeho džínech. Přistihl ji, jak se dívá, a zazubil se.

„Rvačky mě vzrušují. Je to ten příval adrenalinu,“ vysvětlil Kael.

„Aha,“ bylo jediné, na co se Maren zmohla.

„Taky by se mi s tím hodila pomoc, nechceš se mi o to postarat? Teď už nepřestávej,“ ušklíbl se.

„Jasně. Pokud mi pravdivě odpovíš na jednu otázku a tvoje odpověď bude správná,“ usmála se Maren.

„Spusť. Nelžu, tobě řeknu pravdu vždycky,“ odpověděl Kael.

„Kdybych svolila a začali jsme spolu spát bez závazků, byl bys monogamní a měl jenom mě? To znamená žádné jiné ženské kromě mě, dokud budeme spolu.“ Odmlčela se.

„Žádný sex s jinými, což zahrnuje i kouření a honění od jiných ženských. Jen se chci ujistit, že plně rozumíš tomu, na co se ptám,“ vysvětlila Maren.

„Můžu ti slíbit, že ve dny, kdy budeme šukat, nebudu ten den šukat nikoho jiného,“ ušklíbl se.

„Promiň, to nestačí. Já se nedělím, vůbec o nikoho!“ odsekla Maren.

Vyšla z koupelny a vrátila se k baru. O několik minut později přišel k baru Kael a houkl na Rose. Spěchala k němu, on jí položil ruku kolem ramen, odvedl ji s sebou do kanceláře a zavřel dveře.

„Sám na to doplatíš, kamaráde,“ zašeptala Maren. „Doufám, že se ti líbí druhá jakost a šukání děvky, která tě okrádá.“

Maren dokončila směnu. Odnesla pytel s odpadky na konec chodby, aby ho kluci vyhodili do kontejneru. V žádném případě nedá Kaelovi vědět, že už odchází. Přešla k baru.

„Ahoj Icei, doprovodíš mě ven?“ zeptala se Maren.

„Jasně, zlato,“ odpověděl Ice.

Doprovodil ji k autu. Odemkla ho a on jí otevřel dveře. Chtěla nastoupit, ale on ji zastavil. Maren se na něj tázavě podívala.

„Dej mu čas. Teď s tím bojuje, ale dostane rozum. Změna umí nahnat strach,“ vysvětlil Ice.

„S časem se to má tak, že se občas stanou věci, které spálí mosty, jež už pak nejde přejít,“ odpověděla Maren.

„Jeď opatrně,“ odpověděl Ice a zavřel za ní dveře.

Uplynulo několik týdnů a Maren sledovala, jak si Kael vodí holky do kanceláře. Už se s Maren ani nepokoušel mluvit, natož aby se jí ptal na sex.

S každým dnem ji u srdce bolelo o trochu víc. Nebyla si jistá, jak dlouho se na to ještě dokáže dívat. Vypadalo to, že jemu to vůbec nevadí. Vzala si několik směn jako servírka a na dýškách si vedla opravdu dobře.

Ne že by o ně měla nouzi. Když obsluhovala u stolů, chlapi byli nenechaví. Pokoušeli se ji chytit za zadek, když šla kolem, ale ona jim vždycky pohotově chytila ruku jako první.

Ohnula jim palec dozadu – chvat, který se naučila v kurzu sebeobrany. Pokaždé, když vzhlédla, uviděla opodál stát Kaela, který ji pozoroval, jako by byl zrovna na cestě, aby to vyřídil sám.

Nakonec, po měsíci, co tam pracovala, už viděla dost na to, aby si troufla promluvit si s Kaelem o problémech, které v baru postřehla. Kael seděl u baru a Candy se o něj celá otírala.

Nejdřív zůstával ve své kanceláři, ale poslední dva dny seděl u baru a předváděl se s těmi holkami přímo před ní. Dělalo se jí z toho zle. A pokud by to takhle šlo dál, byla už na pokraji toho, že dá výpověď.

„Potřebuji si s tebou promluvit v soukromí,“ vysvětlila Maren.

„Teď mám trochu napilno,“ ušklíbl se Kael.

„Fajn. Tvoje volba. Asi proto jsou zisky tvého baru v prdeli. Tvůj pták má přednost přede vším ostatním. Dej mi vědět, až tě bude zajímat, co chci říct. Peníze dostanu tak jako tak,“ odsekla Maren a odcházela.

„Maren! Do kanceláře, hned!“ zařval Kael, rozzuřený, jak ho před všemi sjela.

„To myslíš vážně, Kaele?“ odfrkla si Candy. „Myslela jsem, že si zašukáme! Už jsem nadržená!“

„Vypadá to, že budu mít práci, tak si jdi zašukat s někým z bratrů,“ odpověděl Kael.

„Hej, Irone, pojď se postarat o Candy.“

„Jasně, brácho, obětuju se pro tým,“ zasmál se Iron.

Kael následoval Maren do své kanceláře. Vešla a posadila se na židli před jeho stolem. Kael zavřel dveře a sedl si do svého křesla. Pak se na ni podíval.

„Fajn, máš moji pozornost,“ odpověděl.

„Jak dobře sleduješ zásoby a tržby?“ zeptala se Maren.

„Mám kopie toho, co objednávám. Když to přivezou, spočítám to. And pokladna eviduje tržby,“ odpověděl Kael.

„Nesouhlasí to, že?“ zeptala se Maren.

„Nezdá se, že bychom měli takový zisk, jaký bychom mít měli. Jak to víš?“ zeptal se.

„Protože v tomhle baru sleduju každého a všechno,“ odpověděla Maren.

„Pokračuj,“ řekl.

„Viděla jsem, jak BB dává až moc panáků zdarma ženským, které se snaží ošukat. Také jsem si všimla, že dělá drinky příliš silné a dává do nich víc alkoholu, než by měl,“ vysvětlila.

„To znamená, že spotřebuje víc zásob a lidi platí stejnou cenu. Nemůžeš mít zisk, když tě ten drink stojí víc, než za kolik ho prodáváš,“ vysvětlila Maren.

„Dobře, pohlídám si ho,“ odpověděl Kael.

„Je toho víc,“ odpověděla Maren.

„Tak ven s tím,“ odsekl Kael.

„Sledovala jsem servírky, když markují drinky. Rose nenamarkuje ani polovinu svých objednávek. Strká si peníze do kapsy,“ odpověděla Maren.

„A viděla jsem, jak dává do kasy desítku a bere si nazpět jako ze dvacetidolarovky. Taky jsem viděla, jak během rvaček bere peníze z pokladny, když se nikdo nedívá,“ pokračovala Maren.

„Nežárlí tu někdo náhodou a nesnaží se zbavit konkurence?“ zasmál se Kael.

Maren se postavila a přešla k jeho stolu. Práskla oběma dlaněmi do desky stolu.