"Ano, Kaeli, odpouštím ti. Když někoho miluješ, tak to prostě uděláš," odpověděla Maren.

"Tak jo, lidi, v sobotu se svatba koná!" zařval Kael.

Postavil se a políbil ji. Pak se přesunul za ni a obemkl jí rukama pas. Jeden po druhém k ní přicházeli bratři a omlouvali se. Maren byla tím gestem dojatá k slzám. Kael byl na své bratry pyšný.

"Tvoje máma je kost!" zazubila se Maren.

"Jo, na šestačtyřicet