Alexander

Voják, který oštěp hodil, přispěchal k Fioně a Susan a nesčetněkrát se omlouval, že ji málem zasáhl. Mnou projela vlna horkého vzteku a strachu, že jsem nedokázal vůbec myslet. Viděl jsem jen rudě a měl chuť všechny kolem roztrhat.

Podíval jsem se na Fionu na zemi, zhluboka se nadechl a potlačil vztek. Jakmile jsem se ze své vlčí podoby proměnil zpět v člověka, jeden z vojáků mi ho