Alexander

Přejel jsem si rukou po obličeji, najednou jsem se cítil, jako bych vystřízlivěl.

To, co jsem Fioně právě řekl, bylo strašné. V hlavě ani v srdci jsem nevěřil, že by cokoliv z toho byla pravda.

Nevěděl jsem, odkud se ten hlas vzal. Dával jsem to za vinu jen té oslepující rudé zlobě, která mě občas ovládla. Zlobě mého Alfa vlka. Byla to vzácná síla, které jsem si vlastně cenil, to, co mě