Vrátila jsem kartičku do obálky a hodila ji do koše.

Na konci chodby jsem zaklepala na pootevřené dveře Geraldovy kanceláře. Jen na vteřinu odtrhl zrak od monitoru, prsty se mu dál kmitaly po klávesnici, a řekl: „Ach, Fiono. Pojď dál. Posaď se. Dej mi vteřinku.“

„To je v pořádku,“ řekla jsem a odmítavě mávla na židli, na kterou neurčitě ukázal, a místo toho jsem trpělivě čekala u dveří, než dopíše