Držela jsem ústa zavřená, dokud se mi nepodařilo spolknout obří sousto volských ok, které jsem si do nich zrovna nacpala. „Páni. Fakt je to tak vidět?“ zeptala jsem se.

Zazubila se. „Jen tě znám. Takže předpokládám, že s Alexandrem je to teď o něco lepší?“

„O něco lepší.“ Chvíli jsem o tom přemýšlela a dodala: „O hodně lepší. Aspoň prozatím. Uvidíme.“

„Můžeme dostat nějaké podrobnosti?“ zeptala