Žena se zamračila. „Žádnou Iris neznám,“ řekla, aniž se na mě podívala. „Lidi, co žijou na vřesovištích, tu žijou celej život. Sem se nikdo nestěhuje.“

Vytáhla z koše dlouhé bílé prostěradlo, protřepala ho a nechala vítr, aby se do něj zespodu opřel. Síla vzduchu zvedla prostěradlo ladně nahoru a přes šňůru a žena ho rychle zajistila dvěma dřevěnými kolíčky. Pro ni to nic nebylo, dělala to milion