„Odpoledne bych se chtěla vidět s Ninou,“ řekla jsem Alexandrovi. Právě se posadil vedle mě u jídelního stolu. „My dva bychom se mohli sejít večer na večeři. Jak to zní?“

„Zní to skvěle.“ Vzal si velké sousto omelety a při žvýkání se tvářil zamyšleně. „Vlastně mi to dá čas na nějaký trénink navíc se smečkou. Bodlo by jim to. Dej mi vědět, kdy bys tu večeři chtěla.“

Přikývla jsem. „Ještě o něčem js