Fiona

Gerald byl hrozně nervózní. To nebylo normální.

Obvykle byl můj kolega klidný a sebejistý. V Crescent Ventures pracoval už přes deset let, z toho téměř polovinu v devětaosmdesátém patře, a působil tu jako doma.

„Ahoj, Fiono,“ řekl se zaťatými zuby. „Mám, uh… špatné zprávy. Můžu jít dál?“

„Samozřejmě. Prosím, posaď se.“ Byla jsem nesmírně vděčná, že jsem si stihla vyprázdnit koš na