Fiona byla ráno pomalejší. Odložila budík a hned se vrátila ke mně, lenivě se protahujíc.

Sjel jsem jí rukou po zádech, když se schoulila těsně k mému tělu. Povzdechla si a zabořila tvář do mého krku.

„Nemůžu se dočkat víkendu,“ řekla tiše.

„Já taky.“

Když se mě Fiona předchozího večera zeptala, jaký jsem měl den… hlavou mi proběhl zrychlený film událostí toho dne. Ráno začalo zprávou o jedné rýsu