„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou jako že ne, ale řekl: „Omlouvám se. Jsem asi trochu myšlenkami jinde.“

Vzala jsem ho za ruku a dovedla ho k posteli. „Pojď se posadit,“ pobídla jsem ho. Opravdu už jsem si potřebovala ulevit nohám.

„Nejdřív bych se měl jít osprchovat,“ zabručel Alexander.

„Jen si na chvilku sedni.“

Vyhověl mi a opatrně si sedl na kraj postele, velmi blízko vedle