Sledovala jsem jejich odjezd a chvíli stála u okna s hlavou plnou zmatku. Byla jsem si jistá, že mi fyzicky ublíží, ale on to neudělal. Vlastně byl docela milý, na hony vzdálený svému obvyklému chování. Nejhorší na tom bylo, že jsem se v jeho náruči dokázala úplně uklidnit. Stal se jediným, kdo mě utěšoval, a přesto jsem se ho bála a zároveň k němu něco cítila. Byl to můj kupec a věznitel a bolelo