„Eleno, kde lítáš?“ usmála se na mě Vara, když jsem seděla na křesle s Paolem v náručí.

„Promiň, myslím, že jsem prostě jen unavená,“ usmála jsem se.

Povzdechla si a způsob, jakým se na mě podívala, působil, jako by mě litovala, jako by mi dokázala číst myšlenky.

„Měla bys dát Paola do dětského koutku.“ Zamračila jsem se a podívala se směrem, kterým se dívala ona. Byla tam malá místnost pro děti