Zamračila se. Považovala jsem to za dobré znamení, protože mě neodmítla hned na místě.

„Vlastně skáčeš vysoko a máš skvělou délku skoku. Rozcvič se a ukaž mi, co v tobě je.“

Usmála jsem se na ni a pak přikývla.

„Nezapomeň na chrániče, Eleno!“ houkla za mnou, ale já jsem zavrtěla hlavou.

„Nepotřebuju je.“

„To ses z minula nepoučila?“ zeptala se nevěřícně.

„Jen se znám. Bolest mě aspoň vybičuje.“